en-Zimní Trolltunga

02/12/2018

Určitě jeden z nejhezčích zimních treků, které na světě existujou. 

Ve stejné chvíli může být velmi nebezpečný. Ne však kvůli ferátám, lezeckým úsekům nebo zasněženým exponovaným místům, ale hlavně díky naprostému podcenění a nepřipravenosti. My trek šli na přelomu října/listopadu, kdy na většině úseku bylo poměrně dost sněhu a i přesto jsme mohli vidět lidi bez ponožek, v šusťákovkách a nakonec jsme zachraňovali podchlazeného a zmateného američana, jenž by bez naší pomoci ve sněhu zřejmě zůstal. Ta zkušenost mě motivovala napsat tento článek na blog.

Samotný trek se nedoporučuje vůbec chodit od poloviny října do poloviny března, viz foto. Příroda nezavírá a nikdo ti nemůže zakázat na trek jít. A tak je to podle mě správně. Nicméně by to mělo sloužit jako dobré varování pro všechny. Zhodnoťte své zkušenosti a vaši fyzickou zdatnost. Alfou a omegou je počasí a zkracující se dny během zimy, tedy méně času na výšlap a návrat zpět.

My noc před trekem kempovali zhruba hodinu jízdy autem od parkoviště nad vesničkou Tyssedal, kde trek k Trolímu jazyku začíná. Co vám budu povídat, byla to ta nejchladnější noc, co jsem ve stanu zažil. Celou noc bylo jasno a teplota klesla na -16°C. Dle předpovědí jsme věděli, že by krásně zimní počasí mělo vydržet i následující den. Doporučuji všem sledovat počasí na yr.no, windy.com a podle toho se rozhodnout, zda se na trek vydat.

Trek je 28km dlouhý a jde se stejnou trasou tam i zpět. My vycházeli kolem 8:30 a zpět u auta byli před 17:00. První cca 4km šlapeš po asfaltové cestě (takže můžeš jít i za tmy) a pořádně zahřejou, protože nastoupáváš většinu výškových metrů. Potom jdeš po chodníčku do sedýlka, kde se ti začínají otevírat výhledy na jezero Ringedalsvatnet, které je 700m pod tebou. Projdeš okolo dvou zachráných chat a už pomalu vyhlížíš, za kterým z útesů je Trolí jazyk schovaný. Poslední kilometry nám dali docela zabrat. Párkrát jsme hledali zafoukanou stopu sněhem, ale vždy se dalo rychle zorientovat, protože počasí kromě silného větru opravdu přálo.

První pohled na Trolí jazyk nás okamžitě odvděčil za všechnu námahu při rychlém výstupu. Návaly štěstí! Daleko nikde nikdo, krásné světlo a spousta sněhu všude okolo nás. Já si myslel, že na Trolí jazyk ani nestoupnu, ale nakonec se to ukázalo jako dobré závětří. Nacvakali jsme pár fotek, dali svačinu a poctivě vynesené vrcholové pívo na Jazyku a mazali nazpět.

Cesta zpátky byla idilická kochačka do doby, než jsme narazili na už zmiňovaného američana. V dálce jsme viděli postavičku, která se potácí, padá do sněhu a moc nechápali, kdo se na tak dlouhý trek při západu slunce vydává. Poté nám to došlo. Byl to chlápek, kterého už jsme ten den potkali při naší cestě k Jazyku a on tam byl jako jediný před náma. Nyní byl však uplně v jiném stavu - ztratil orientaci a šel místo k parkovišti proti nám několik kilometrů. Neustále nás přesvěčoval, že my jdeme špatně. On přitom padal, komolil slova, byl úplně mimo... Dali jsme mu celou čokoládu, pití a vzali ho s sebou. Teda spíš donutili ho jít s náma. Na asfaltce se začal vzpamatovávat a rozpovídal se, že několikrát spadnul a dobrých 10 minut ležel ve sněhu a chtěl tam zůstat. Na celý den si s sebou vzal 2 banány a 0,5l vody. Navíc šel sám, bez pořádného vybavení... Budiž to varováním pro všechny.

Tenhle článek píšu spíš jako takové varování - nepřecenujte své schopnosti a kdykoliv se necítíte, tak se otočte. V náš den se na trek vydalo cca 40 turistů, z toho k Jazyku nedošlo více než 10 lidí, i když podmínky byly výborné.